Historie

Historie TJ Sokol Štěpánkovice

Počátky organizovaného sportu ve Štěpánkovicích (1920–1927)

Ještě před oficiálním vznikem Sportovního klubu Štěpánkovice se obyvatelé obce zapojovali do sportovního dění v rámci širšího regionu. Dne 16. května 1920 se v hlučínském hotelu National konala pracovní schůze německých sportovních spolků, mezi nimiž figuroval také STV Schepankowitz (Štěpánkovice). Mezi sportovní spolky, které patřily mezi první zakládající, patřil také SV Hilvetihof (Albertovec), ale ten sportoval v Chuchelné. Na této schůzi byla také na programu organizace sportovní slavnosti. Tyto sportovní slavnosti uspořádal MTSV Hultscchin (Hlučín). Na závěr sportovního odpoledne byla provedena krátká ukázka kopané.

Další významná pracovní schůze hlučínských sportovních spolků proběhla 26. března 1922 taktéž v hlučínském hotelu National, kdy byla mužstva rozdělena do čtyř skupin a Štěpánkovice patřily do čtvrté skupiny hrající na hřišti v Kravařích. Vítězové jednotlivých skupin se utkali o titul mistra.

Zlomovým rokem se stal rok 1923, kdy enormní zájem o kopanou na Hlučínsku přiměl české úřady k podpoře zakládání českých sportovních klubů. Jednou s klíčových osobností tohoto procesu byl řídící učitel v Kravařích Ludvík Mašlaň, který stál u založení SK Kravaře dne 4. března 1923. Právě jeho působení v regionu mělo zásadní význam i pro pozdější vznik SK Štěpánkovice.

Dne 28. května 1924 byl ve Štěpánkovicích ustanoven přípravný výbor SK Štěpánkovice, čímž se začaly rýsovat první konkrétní kroky ke vzniku vlastního českého sportovního klubu. Když byl řídící učitel Ludvík Mašlaň v roce 1925 služebně přeložen z Kravař do Štěpánkovic, kde mimo učitelství v místní škole také zastával v SK Kravaře funkci náčelníka. V dnešní době si tuto funkci můžeme představit jako hlavního trenéra dohromady s vedoucím týmu (generální manažer), tak tu funkci v SK Kravaře opustil a stal se velice silnou hybnou silou sportovního dění u nás ve Štěpánkovicích.

Založení Sportovního klubu Štěpánkovice (1927)

Ustavující valná hromada Sportovního klubu Štěpánkovice se konala dne 4. června 1927. Předsedou klubu byl zvolen statkář Robert Paleta, rodák z Otic u Opavy, tajemníkem a hlavním organizátorem se stal řídící učitel na zdejší škole Ludvík Mašlaň, jednatelem byl učitel Arnošt Werdich. Sportovní klub vznikl jako ryze český spolek, což mělo v národnostně citlivém prostředí Hlučínska zásadní význam. Členstvo tvořili státní zaměstnanci i místní obyvatelé. Klub od počátku sestavil dvě mužstva a začal s úpravou hrací plochy. Ke konci roku 1927 požádal SK Štěpánkovice o registraci u Československého atletického a fotbalového svazu.

První soutěže a rychlý vzestup (1928–1932)

V únoru roku 1928 byl Sportovní klub Štěpánkovice na valné hromadě Slezské fotbalové župy oficiálně zařazen do II. třídy hlučínsko–opavského okrsku. Klub tak vstoupil do organizovaných soutěží českého fotbalu na Hlučínsku. Již 6. května 1928 dosáhly Štěpánkovice významného vítězství nad SK Hlučín 2:1, které patří mezi vůbec první oficiální soutěžní zápasy nového českého sportovního klubu v obci.

Dne 27. května 1928 uspořádal SK Štěpánkovice u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného Československého státu velký sportovní den, jenž se stal každoročně nejvýznamnější sportovní událostí v obci. Na jeho finančním úspěchu byla závislá další činnost klubu. Sportovní slavnosti se účastnila všechna hlučínská mužstva, přičemž i dosud neregistrovaný SK Bolatice obdržel od župy výjimku ke startu. Hlavním zápasem dne byl duel výběru Hlučínska, složeného z hráčů Štěpánkovic, Hlučína a Dolního Benešova, proti AFK Stráž bezpečnosti Ostrava. Jednalo se o vůbec první oficiálně sestavený výběr Hlučínska, který vedl Ludvík Mašlaň. Výsledek utkání ani vítěz turnaje o klubovou vlajku SK Štěpánkovice se bohužel nedochoval.

Rok 1928 byl pro štepánkovickou kopanou mimořádně úspěšný. Klub vyhrál II. třídu hlučínsko–opavského okrsku a stal se nejlepším českým mužstvem Hlučínska. Jako vítěz soutěže sehrál SK Štěpánkovice kvalifikační utkání o postup do I. B třídy proti SK Muglinov. Zápas se odehrál jednokolově na hřišti Slovanu Moravská Ostrava a skončil vysokou porážkou 0:8. Muglinov byl technicky vyspělejší, přesto Štěpánkovice hrály otevřenou partii a zanechaly velmi dobrý dojem.

Ve stejném roce proběhla také výstavba hřiště a jeho oplocení, jejíž náklady dosáhly částky přibližně 50 000 Kč, což bylo v době nastupující hospodářské krize mimořádně vysoké finanční zatížení. Přesto se podařilo vytvořit důstojné sportovní zázemí, které položilo základy dalšího rozvoje klubu.

Dne 29. července 1928 odehrál SK Štěpánkovice přátelské utkání proti tehdy prvotřídnímu soupeři Slezské Slavii Opava, v němž podlehl 2:6. I tento zápas však potvrdil rostoucí výkonnost štepánkovického mužstva.

V letech 1929–1932 se SK Štěpánkovice stal dominantním účastníkem regionálních turnajů a slavností. Vrcholem tohoto období byl prestižní Šrámkův pohár, hraný jako putovní turnaj na Hlučínsku. SK Štěpánkovice jej dokázal vyhrát celkem třikrát. Rozhodující třetí vítězství přišlo dne 5. června 1932, kdy domácí tým porazil ve finále Omladinu Dolní Benešov 2:1, brankami Štefka a Sedláčka. Tímto vítězstvím získal klub Šrámkův pohár do trvalého vlastnictví, což bylo mimořádné ocenění jeho postavení v regionálním fotbale.

Vedle Šrámkova poháru slavily Štěpánkovice úspěchy také v dalších turnajích – pohárech SMOL, Indiánském poháru, na sportovních slavnostech v Kobeřicích, Hlučíně, Strahovicích, Slezské Ostravě a na domácím hřišti. Klub se pravidelně umisťoval nejlépe ze všech hlučínských týmů v župních soutěžích.

Rok 1929 byl poznamenán hospodářskými problémy mnoha klubů. Řada oddílů byla vyškrtnuta ze soutěží nebo jim byla činnost pozastavena kvůli dluhům vůči župě. SK Štěpánkovice patřil mezi pouhé tři kluby, které neměly žádné dluhy a mohly pokračovat v soutěžích. Po skončení sezony však župa nařídila nucené „prázdniny“, protože prakticky nebylo s kým hrát. V tomto období nastupovalo za Štěpánkovice také několik hráčů z Kravař, jejichž klub měl činnost dočasně zastavenu.

V roce 1930 došlo rozhodnutím valné hromady župy ke zrušení hlučínsko–opavské II. třídy a štepánkovický klub byl zařazen do II. třídy ostravského okrsku, kde působilo dalších sedm mužstev. Ostravské týmy byly výkonnostně výrazně silnější a Štěpánkovice v této soutěži neměly šanci na přední umístění. Přesto bylo cenné střetávání s kluby, jako byl například SSK Vítkovice, které by bylo za jiných okolností nemyslitelné. V této sezoně skončil klub na 7. místě.

Dne 8. března 1930 sehrály Štěpánkovice utkání proti německému týmu SC D. Krawarn, které skončilo porážkou 0:10. Odveta hraná 16. listopadu 1930 dopadla rovněž vysoko, tentokrát 0:8. Tyto zápasy jasně ukázaly převahu německých klubů, přestože SK Štěpánkovice byl v té době nejlepším českým mužstvem Hlučínska.

V témže roce se klub účastnil řady sportovních slavností. 10. srpna 1930 se zúčastnil první sportovní slavnosti v Kobeřicích, kterou pořádal místní SK Kobeřice, kde jsme ve finále podlehli Slavii Opava 0:2. O tři týdny později, 31. srpna 1930, se konala sportovní slavnost ve Štěpánkovicích, jejíž finále domácí tým vyhrál nad SK Dolní Benešov 7:0 a stal se definitivním držitelem putovního poháru.
Dne 7. září 1930 se Štěpánkovice zúčastnily sportovní slavnosti v Hlučíně a ve finále Šrámkova poháru porazily domácí SK Hlučín po prodloužení 1:0.

V sezoně 1931 byl klub zařazen do II. třídy skupiny B, kde se utkával mimo jiné s týmy SK Dolní Benešov, Kopřivnice, Příbor a Slavia Opava. Na valné hromadě župy dne 14. února 1931 byl Ludvík Mašlaň zvolen do předsednictva Slezské fotbalové župy a pověřen řízením sportovní rubriky časopisu Našeho domova.

Dne 7. června 1931 se ve Štěpánkovicích konal další ročník turnaje o Šrámkův pohár, který se tradičně hrál u mužstva, jež jej vyhrálo v předchozím roce. Ve finále domácí tým porazil SK Kobeřice 3:0 a stal se vítězem podruhé za sebou. V mistrovské soutěži obsadily Štěpánkovice 5. místo, zatímco druhý hlučínský zástupce SK Dolní Benešov skončil poslední.

Rok 1931 přinesl i další turnajové úspěchy – vítězství na Indiánském poháru pořádaném SK Hlučín (5. července), triumf v turnaji o putovní pohár MOL ve Slezské Ostravě a účast na domácím turnaji dne 23. srpna, který vyhrál SK Kobeřice.

V roce 1932 byl Ludvík Mašlaň na valné hromadě župy dne 21. února zvolen do hrací komise. Klub byl zařazen do II. třídy slezsko–hlučínského okrsku. Dne 13. března 1932 sehrál přípravné utkání proti německému klubu DSK Troppau, v němž zvítězil 5:2. V květnu téhož roku se zúčastnil slavnostního otevření nového hřiště v Kravařích „Na Mezivodkách“.

Rok 1932 vyvrcholil definitivním ziskem Šrámkova poháru a dalšími turnajovými vítězstvími, mimo jiné na 2. ročníku poháru SMOL ve Slezské Ostravě. V jarní části mistrovství obsadily Štěpánkovice 6. místo, přičemž ostatní týmy z Hlučínska skončily až za nimi. Dne 31. července 1932 vyhrál klub turnaj při první sportovní slavnosti SK Meteor Strahovice.
Do podzimní části sezony vstoupil klub opět jako nejúspěšnější hlučínský tým své soutěže.

Konsolidace, dorost a 10leté výročí (1933–1937)

Ve třicátých letech se Sportovní klub Štěpánkovice pevně etabloval mezi stabilní a respektované účastníky II. třídy Slezské fotbalové župy. Klub se pravidelně střetával s kvalitními soupeři z Opavy, Ostravska i širšího slezského regionu a nadále si udržoval pozici nejúspěšnějšího českého mužstva Hlučínska. Vedle mužstva dospělých došlo také k významnému rozšíření činnosti klubu – byl založen oficiálně dorostenecký tým, který se v mistrovských soutěžích utkával s takovými kluby, jako byly Slezan Opava, SK Kravaře, SK Kobeřice, SK Bolatice či JHB Dolní Benešov.

Sezona 1932/1933 a rok 1933

Dne 5. června 1933 pořádal SK Štěpánkovice na svém hřišti tradiční sportovní den. Ve finále fotbalového turnaje podlehl domácí tým SK Kobeřice 1:2. V mistrovském ročníku 1932/1933 II. třídy obsadily Štěpánkovice 7. místo, které však znamenalo nejlepší umístění ze všech hlučínských mužstev.

Výrazného turnajového úspěchu dosáhl klub dne 30. července 1933, kdy se zúčastnil turnaje o pohár věnovaný státními zaměstnanci v Kobeřicích, který SK Štěpánkovice vyhrál.

Do nového ročníku 1933/1934 byla poprvé rozlosována také mistrovská soutěž dorostu, do níž byl zařazen i dorostenecký tým SK Štěpánkovice. Ten se střetával s mužstvy SK Bolatice, SK Kravaře, SK Kobeřice, Chuchelná, JHB Dolní Benešov, Třebovice a Slezan Opava, což znamenalo významný krok v systematické práci s mládeží.

Rok 1934 – turnaje a domácí úspěchy

Dne 13. května 1934 sehrály SK Štěpánkovice přátelské utkání proti německému klubu SSV Gross Hoschutz, působícímu ve III. třídě NOG. Zápas hraný v kombinované sestavě skončil porážkou 1:9.
Dne 1. června 1934 se klub zúčastnil turnaje o pohár MOL v Ostravě, jehož vítězem se stal SK Kobeřice.

Velmi vydařená byla sportovní slavnost 19. srpna 1934, pořádaná ve Štěpánkovicích za účasti šesti klubů. Ve finále domácí tým překvapivě a přesvědčivě porazil SK Kravaře 5:1, což patřilo k nejvýraznějším vítězstvím tohoto období.

Rok 1935 – stabilita a slavnosti

Na jaře roku 1935 provedla pohárová komise PHK nové rozlosování soutěží. Mužstvo SK Štěpánkovice bylo zařazeno do kravařského okrsku, kde se utkalo s týmy OL. V. Hoštice, SK Kravaře, V. Chlebičov a dalšími.

Dne 10. června 1935 se ve Štěpánkovicích konala pravidelná sportovní slavnost. Vítězem hlavního turnaje se stal SK Kobeřice, zatímco lípový věnec za vítězství v dorosteneckém turnaji získal tým JHB Dolní Benešov. Vrcholem slavnosti byl exhibiční zápas, v němž SK Štěpánkovice porazil výběr XI bývalých reprezentantů Slezské fotbalové župy 3:2, což mělo velký ohlas u domácího publika.

V soutěžním ročníku 1935/1936 byl klub opět zařazen do II. třídy hlučínského okrsku, kde se střetával s týmy SK Hlučín, SK Bolatice, SK Krnov, SK Bohuslavice, SK Hošťálkovice a SK Hradec–Podolí. Dne 29. září 1935 se v Kobeřicích konal další ročník turnaje o pohár SMOL, ve finále však domácí SK Kobeřice porazil Štěpánkovice vysoko 7:1.

Rok 1936 – boj o čelo soutěže

Dne 8. března 1936 sehrál klub přípravné utkání proti rezervě SK Kobeřice, které vyhrál 8:2.
Dne 26. dubna 1936 nastoupily Štěpánkovice v předzápase mezižupního utkání proti kombinovanému týmu SK Moravská Ostrava. Přestože zápas skončil porážkou 2:7, tým zanechal v Ostravě velmi dobrý dojem svým vystupováním i bojovným výkonem.

Dne 1. června 1936 pořádal klub fotbalový turnaj za účasti SK Kravaře a SK Kobeřice, který SK Štěpánkovice vyhrál.

Vyvrcholením mistrovské sezony bylo rozhodující utkání o první místo II. třídy mezi SK Hlučín a SK Štěpánkovice. Zápas sledovalo přibližně 600 diváků. Ještě před utkáním se předsedové obou klubů – za Hlučín pan Vavřík a za Štěpánkovice Ludvík Mašlaň – vsadili, že předseda poraženého klubu spase jeden metr čtvereční trávy z hřiště. Po vítězství domácího SK Hlučín 3:0 splnil Ludvík Mašlaň s humorem sázku konzumací trsu šťovíku u oplocení, což vyvolalo bouřlivé pobavení diváků. V konečném pořadí sezony obsadily Štěpánkovice výborné 2. místo, hned za SK Hlučín.

V tomto roce rozhodla hrací komise SŽF o reorganizaci soutěží. Došlo ke zrušení I. B třídy a mužstva byla přeřazena do II. třídy hlučínsko–opavského okrsku, kde se Štěpánkovice měly utkávat s kluby Slezan Opava, JHB Dolní Benešov, Slavia Opava, SK Kobeřice, SK Kravaře, SK Hlučín, Slavia Třebovice a SK Krnov. Dorostenecké mistroství se hrálo v V. okrsku a VII. Okrsku ve kterém byl náš tým. Který měl za soupeře JHB Dolní Benešov, Ol. V. Hoštice, SK Bolatice, SK Kravaře a SK Kobeřice.

Dne 19. července 1936 byl na mimořádné valné hromadě SŽF ustanoven nový systém hrací a protestní komise, jejímž členem se stal Karel Horák ze Štěpánkovic.
Dne 20. září 1936 uspořádal klub na svém hřišti Den brannosti, spojený s připnutím stuhy na standartu 8. dělostřeleckého pluku z Opavy.

V podzimní části mistrovské soutěže 1936/1937 se stal vítězem okrsku Slezan Opava, zatímco SK Štěpánkovice obsadil velmi pěkné 3. místo.

Rok 1937 – jubileum a ocenění

Dne 10. ledna 1937 byl Ludvík Mašlaň na řádné valné hromadě za své mimořádné zásluhy o klub jmenován prvním čestným členem SK Štěpánkovice.

Vrcholným bodem tohoto období se staly oslavy 10letého výročí založení klubu, konané dne 17. května 1937. Dopoledne proběhla slavnostní valná hromada za účasti předsedy Slezské fotbalové župy Františka Mikšaníka a řady hostů. Čestná uznání obdrželi funkcionáři Karel Horák, Ludvík Mašlaň a Navrátil a hráči Alfréd Harazim, Hubert Mosler a Alfréd Slaný.
Odpoledne se uskutečnilo slavnostní utkání mezi SK Štěpánkovice a XI. Slezské fotbalové župy (kombinovaný celek divizní Ostravské Slavie), které skončilo porážkou domácích 4:8. Přibližně 300 diváků ocenilo kvalitní hru obou mužstev a nadšeně povzbuzovalo domácí tým.

V jubilejním roce vlastnil klub oplocené hřiště s pevným zázemím, což bylo na venkovské poměry výjimečné. Hřiště mělo rozměry přibližně 75 × 27 metrů, s délkami stran 92,40 m, 64,30 m, 135,50 m a 74,50 m.

V mistrovském ročníku 1936/1937 II. třídy hlučínsko–opavského okrsku obsadil SK Štěpánkovice 3. místo, když skončil pouze za oběma opavskými celky a před SK Kravaře. Klub tak vstupoval do dalšího období své existence jako stabilní, respektovaný a sportovně úspěšný oddíl českého fotbalu na Hlučínsku. Vedle kopané byly postupně ustaveny také oddíly odbíjené (volejbalu) a tenisu. Významnou roli sehrávala práce s mládeží, která zde nacházela bohaté možnosti sportovního i společenského uplatnění.

Zlomový rok 1938 – přerušení činnosti

Rok 1938 znamenal pro štepánkovickou kopanou zásadní a dramatický zlom, který ukončil jednu z nejúspěšnějších kapitol meziválečného sportovního života obce. Politické události spojené s mnichovskou dohodou a následným připojením Hlučínska k Německé říši měly přímý a fatální dopad na existenci českých sportovních spolků v regionu.

Do mistrovského ročníku 1937/1938 byl SK Štěpánkovice po odstoupení několika mužstev zařazen do II. třídy hlučínsko–opavského okrsku. Mezi soupeře patřily kluby SK Kravaře, SK Kobeřice, SK Krnov, JHB Dolní Benešov, Slavia Opava, Slavia Třebovice a SK Litultovice. I přes složitou politickou situaci se klub snažil pokračovat ve sportovní činnosti a patřil mezi stabilní účastníky soutěže.

Pro nový ročník 1938/1939 rozhodla hrací komise Slezské fotbalové župy, že vzhledem k nedostatku mužstev nebude možné sestavit III. třídu, a proto budou všechna zbývající mužstva zařazena pouze do II. třídy hlučínsko–opavského okrsku. SK Štěpánkovice se tak ocitl mezi doslova posledními „mohykány“ českého fotbalu v regionu. V soutěži zůstala již jen hrstka klubů – Slavia Opava, Slezan Opava, JHB Dolní Benešov, SK Litultovice, SK Kobeřice, SK Kravaře a SK Krnov – zatímco řada dalších oddílů se již nedokázala znovu sestavit.

Definitivní zásah přišel dne 16. září 1938, kdy vláda vydala zákaz shromažďování obyvatelstva. Tímto rozhodnutím bylo okamžitě zrušeno pořádání veškerých sportovních utkání a soutěží. Fotbalová činnost byla prakticky ze dne na den zcela ochromena.

Dne 24. října 1938 pak Slezská fotbalová župa rozhodla, že mistrovské soutěže nebudou dohrány ani v oblastech, které nebyly přímo obsazeny, čímž byl osud meziválečných soutěží definitivně zpečetěn.

Po jedenácti letech nepřetržité činnosti tak byl Sportovní klub Štěpánkovice nucen přerušit svou činnost. Skončila tím mimořádně úspěšná etapa, během níž se klub vypracoval mezi nejvýraznější české fotbalové oddíly na Hlučínsku a Opavsku. Organizovaný český fotbal ve Štěpánkovicích byl umlčen na dlouhých sedm let a k jeho obnovení mohlo dojít až po skončení druhé světové války.

Okupace a válečná léta (1938–1945)

Období nacistické okupace znamenalo pro české sportovní spolky výrazné omezení činnosti a Sportovní klub Štěpánkovice v této době prakticky zanikl. Sportovní činnost dospívající mládeže byla provozována především v rámci německého tělocvičného spolku Turnverein, který se věnoval zejména kopané, avšak neměl žádnou organizační ani personální návaznost na původní český klub. Organizace sportu zde postupně vázla a v roce 1942 činnost Turnvereinu zcela zanikla, zejména v důsledku povolávání mladých mužů k výkonu vojenské služby v německé armádě.

Obnova sportovní činnosti po osvobození (1945–1949)

K obnovení organizované sportovní činnosti ve Štěpánkovicích došlo bezprostředně po skončení druhé světové války v roce 1945. Zásluhu na tom měli především původní spoluzakladatelé klubu a obětaví sportovní nadšenci, mezi nimiž vynikali Alois Slaný, Alois Václavík, Hubert Mosler a další pamětníci předválečné éry.

Válečné události zanechaly region v těžkém stavu. Dne 15. dubna 1945 započala rozhodující fáze tzv. ostravské operace a bojová činnost na Hlučínsku byla ukončena 1. května 1945 dobytím Šilheřovic a Antošovic. Již koncem května však v těžce poškozených obcích Bolaticích a Dolním Benešově začali netrpěliví sportovní nadšenci obnovovat činnost místních klubů. V Dolním Benešově se tak uskutečnil vůbec první poválečný fotbalový zápas v regionu, když domácí SK Dolní Benešov porazil SK Bolatice 6:0 před přibližně 1000 diváky.

Obnova sportovního života však nebyla jednoduchá. Od prvního impulzu k obnovení činnosti až po řádnou ustavující valnou hromadu často uplynuly celé měsíce. Kluby musely podat žádost Okresní správní komisi v Hlučíně, která ji vracela k dalšímu šetření politické způsobilosti a bezúhonnosti navrhovaných funkcionářů. Teprve po schválení stanov bylo možné přistoupit k ustavující valné hromadě. Nejrychleji tento proces proběhl v Bolaticích, kde byl na valné hromadě SK Bolatice dne 15. července zvolen předsedou Karel Sněhota.

Přestože nebyly splněny všechny formální náležitosti, do župního mistrovství 1945/46 se přihlásily kluby SK Kravaře, SK Bolatice a SK Dolní Benešov, které podaly žádost o registraci u ČSAF. Hrací komise následně zařadila SK Kravaře a SK Dolní Benešov do II. třídy a SK Bolatice do III. třídy. Hlučínské kluby se nezúčastnily 1. ročníku turnaje „O pohár osvobození“, který pořádala Slezská fotbalová župa. Dne 20. srpna 1945 se uskutečnila ustavující valná hromada obnoveného SK Hlučín, jehož předsedou se stal Ludvík Mašlaň – bývalý funkcionář a průkopník fotbalu ve Štěpánkovicích, jedna z nejvýznamnějších osobností místní sportovní historie.

Obnovení SK Štěpánkovice a první poválečné soutěže

Dne 5. května 1946 se konala ustavující valná hromada SK Štěpánkovice. Předsedou klubu byl zvolen Alois Slaný. Začátky byly mimořádně skromné. Hráči nastupovali k utkáním ve vlastním oblečení, často i v pracovních botách, a převlékali se buď přímo na hřišti, nebo v okolních rodinných domech.

Dne 11. srpna 1946 byl SK Štěpánkovice zařazen do III. třídy hlučínského okrsku. Mezi soupeře patřily kluby SK Olympia Velké Hoštice, HSK Ludgeřovice, SK Lhotka, SK Kobeřice, SK Bolatice, Slavia Malé Hoštice, Viktorie Chlebičov, SK Kouty a SK Kozmice. Jednalo se o první mistrovský ročník klubu po druhé světové válce. V této sezoně se stal vítězem skupiny SK Kobeřice.

V roce 1947 pokračoval klub ve III. třídě hlučínského okrsku, kde se utkával s týmy SK Bolatice, SK Kozmice, SK Kouty, Viktoria Chlebičov, SK Sudice, SK Zábřeh, SK Bohuslavice, SK Oldřišov a SK Bělá. Dne 28. října 1947 sehrály Štěpánkovice u příležitosti státního svátku přátelské utkání na hřišti v Kravařích, kde porazily domácí SK Kravaře 4:3. Výsledek byl považován za velké překvapení, neboť domácí celek tehdy působil o dvě soutěže výše v I. B třídě. Štěpánkovice v té době vedly svou III. třídu a celou podzimní část soutěže zaslouženě vyhrály.

Přechod do Sokola a změny v soutěžích

Rok 1948 přinesl zásadní společensko-politické změny, které výrazně ovlivnily tělovýchovné hnutí v celém Československu. Tyto změny se pochopitelně dotkly i SK Štěpánkovice. V červnu 1948 rozhodla ČSAF o přechodu soutěží od jara 1949 na systém jaro–podzim, o zrušení žup a o postupném začleňování sportovních klubů do jednotné sokolské organizace.

V mistrovství Slezské fotbalové župy v ročníku 1947/48 byl SK Štěpánkovice opět zařazen do III. třídy hlučínského okrsku a stal se vítězem tohoto ročníku před druhým SK Bolatice. V jednokolovém mistrovství na podzim roku 1948 již klub nastupoval pod názvem Sokol Štěpánkovice jako nováček II. třídy. Klub tehdy stále neměl vlastní šatny – hráči se převlékali nejprve v rodinných domcích poblíž hřiště, později v pronajaté místnosti soukromého bytu. Teprve po postupu byla na hřišti svépomocí postavena starší dřevěná bouda, která sloužila jako šatna až do roku 1969.

V mistrovství SŽF 1948/49, hraném v jednokolové podzimní části, Sokol Štěpánkovice, jako nováček II. třídy výrazně překvapil. Bez respektu se pustil do svých soupeřů a díky prvenství se stal druhým nejúspěšnějším týmem na Hlučínsku. První místo v regionálním srovnání patřilo Sokolu Kravaře, který v té době působil o soutěž výše v I. třídě a obsadil v ní druhé místo.

Rok 1949 – konec poválečné etapy

Na konci ledna 1949 předložil Krajský výbor Sokola v Ostravě ke schválení novou organizaci mistrovství. Byla zrušena I. B třída a Sokol Štěpánkovice byl zařazen do III. třídy I. oddělení společně se Sokolem Kobeřice. V polovině soutěže roku 1949 skončili štepánkovičtí sokolové na šestém místě.

Dne 7. srpna 1949 obsadil Sokol Štěpánkovice druhé místo na sportovní slavnosti v Chuchelné, když podlehl Sokolu Kravaře 0:2. Turnaje se zúčastnil rovněž kvalitní soupeř Sokol Vítkovice. V mistrovství Krajského výboru Sokola pro rok 1949, hraném již podle nového systému, si Sokol Štěpánkovice polepšil a obsadil konečné čtvrté místo v tabulce.

Tímto rokem se uzavírá poválečná etapa obnovy klubu. Období let 1945–1949 představovalo přechod od spontánního nadšení a improvizace k novému, centralizovanému uspořádání sportu, v jehož rámci se Sokol Štěpánkovice postupně stabilizoval jako pevná součást sportovního života obce.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

TJ Sokol a rozvoj spolkového života (50. a 60. léta)

V průběhu padesátých let klub pokračoval ve své činnosti již pod názvem Tělovýchovná jednota Sokol Štěpánkovice. Roku 1955 byl do funkce předsedy zvolen Jindřich Vinárek, který se výrazně zasloužil o rozvoj kopané.

Paradoxně se období komunistického režimu stalo etapou výrazného rozvoje spolkové činnosti. Nejpočetnějším a dlouhodobě nejvýznamnějším oddílem zůstávala kopaná, jejíž družstva A a B, dorost a žáci tvořila základ sportovního života obce. V průběhu šedesátých let však kopaná prodělala určitou krizi, způsobenou poklesem zájmu o fotbal i odchodem kvalitních hráčů do opavského Ostroje.

Od roku 1960 byl hybnou pákou celé TJ Vítězslav Liška, který velmi obětavě pracoval ve funkcích jednatele, vedoucího oddílu kopané a od roku 1969 také předsedy TJ. Vedle sportovních výsledků docházelo v tomto období i k výraznému zlepšování materiálních podmínek.

V roce 1961 se stal součástí TJ také jezdecký klub z Albertovce, vedený Jaromírem Novosadem, jehož členové František Lamich a Erich Režnar se pravidelně účastnili i mezinárodních jezdeckých soutěží. Roku 1963 byla zakoupena další část pozemku, hřiště bylo rozšířeno a svépomocí byla vybudována budova se šatnami, sprchami a klubovnou.

Rozvoj dalších sportovních oddílů

Vedle kopané působily v rámci TJ Sokol také další sportovní oddíly. Významného rozmachu dosáhl volejbal, jehož popularita začala růst zejména od konce šedesátých let. Důležitým impulzem se stal turnaj O hornický kahan, nad nímž převzal v roce 1974 záštitu Klub horníků. Po dokončení nové školy získal volejbal zázemí ve dvou školních tělocvičnách a na podzim roku 1986 byl oficiálně založen samostatný volejbalový oddíl.

Součástí TJ byl rovněž oddíl šachistů, poprvé založený v roce 1957, který po krátkém přerušení obnovili v roce 1972 Alfons Nevřela a Alfons Duda. Dále v rámci TJ působil oddíl stolního tenisu, zaměřený především na práci s mládeží.

Zlaté období kopané (1977–1982)

Nejvýraznějších sportovních úspěchů dosáhla kopaná na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V sezoně 1977–1978 postoupili žáci a dorost do krajských soutěží a A mužstvo do I. B třídy. Trenérem mužstva byl Štěpán Poštulka, jeho asistentem Josef Nevřela.

Mimořádnou sportovní a společenskou událostí se stalo exhibiční utkání s prvoligovým Baníkem Ostrava, sehrané dne 11. června 1979, které přilákalo přibližně 4000 diváků z celého okolí. Vrcholem tohoto období byla sezona 1980–1981, kdy A mužstvo zvítězilo v I. B třídě a postoupilo do I. A třídy. V sezoně 1981–1982 obsadil tým 3. místo, stal se vítězem Českého poháru okresu Opava, Zimního turnaje v Kravařích a soutěže slušnosti.

Významnou roli v systematické práci s mládeží sehráli zejména Josef Harasim (Alala), Reinhold Tomíček, Karel Vitásek a Pavel Obrusník.

Období po roce 1989 – tradice a nové akce

Po roce 1989 se sportovně zaměřené spolky ve Štěpánkovicích těšily značné oblibě a TJ Sokol Štěpánkovice si udržela dominantní postavení. Podle stavu z roku 2002 sdružovala jednotka pět sportovních oddílů – kopanou, lehkou atletiku, volejbal, stolní tenis a šachy.

Oddíl kopané nadále sestavoval družstva žáků, dorostenců a mužů A i B a pravidelně se účastnil okresních soutěží. Oddíl lehké atletiky, ustavený v letech 1984–1985, stál za organizací řady sportovních klání, mezi nimiž vyniká Štěpánkovická desítka s účastí běžců z Polska a Memoriál Ludvíka Grygarčíka, založený roku 1999, zahrnující běhy od 50 metrů až po 1 kilometr a skok do dálky. V roce 2002 se uskutečnil první ročník Palestinské furtky, sportovně-kulturní akce vrcholící tradičním rockovým večerem.

Volejbalový oddíl navázal v devadesátých letech na činnost zahájenou v roce 1986, účastnil se okresního i mezipodnikového přeboru a byl znám také pod názvem „Statek Palestina“. Mezi jeho největší úspěchy patří vítězství v okresní soutěži v sezoně 1999/2000. Od roku 1990 oddíl pravidelně pořádá Novoroční volejbalový turnaj.

Oddíl stolního tenisu se dlouhodobě zaměřoval na výchovu nejmladších hráčů, zatímco šachový oddíl, založený na počátku sedmdesátých let, dosáhl svého největšího úspěchu v roce 1991, kdy postoupil do krajské soutěže.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

1992

V roce 1992 se vrátili do A mužstva někteří bývalí odchovanci – Jindřich Harasim, Josef Harasim a jako posily přišli z Dolního Benešova Alfréd Lefenda a Jan Baránek. Zasloužil se o to především Jan Obrusník. Zlepšené výkony mužstva vedly až k triumfálnímu tažení I. B třídou a k postupu do I. A třídy v roce 1993. Tehdy také mužstvo úspěšně působilo ve Slezském poháru, kde poráželo i mužstva ze župního přeboru. Náš dorost v těch letech hrál stále v župním přeboru.

1997-2000

Nejslavnější dobou pro štěpánkovický fotbal byl konec 20. století, kdy A mužstvo hrálo v letech 1997 – 2000 Župní přebor. V těchto letech vedl naši TJ zejména pan Helmut Václavík, který byl její hybnou silou po dobu 18 let až do roku 2009.

Ve Štěpánkovicích také vyrostla výrazná osobnost ženského fotbalu Simona Minxová, která byla angažována ve slavné Slavii Praha.

2007

V roce 2007 naše A. mužstvu vyhrálo okresní pohár a nezůstalo jen u toho, protože rovněž vyhrálo krajský pohár a v předkole poháru ČMFS jsme na našem hřišti přivítali divizní Orlovou, které jsme podlehli po tuhém boji.

V posledním desetiletí se A mužstvo pohybovalo střídavě v I. A či v I. B třídě, kdy loni jsme opět postoupili do I. A třídy. V loňském soutěžním ročníku nám s postupem pomáhal náš odchovanec a bývalý vynikající prvoligový fotbalista Pavel Harazim, který byl svým profesionálním přístupem vzorem pro naše hráče. V I. A třídě nám po podzimní části jako nováčkovi soutěže náleží lichotivá třetí příčka. V loňském roce jsme zavzpomínali na konec minulého století, jelikož jsme opět po 18 letech přivítali na našem hřišti Kravaře. Toto utkání si nenechalo ujít 530 platících diváků, kteří vytvořili nádhernou kulisu tohoto prajzského derby. Pro náš klub to byl opravdový svátek fotbalu, který byl navíc okořeněn výhrou.

Naše TJ má v současné době dále B mužstvo mužů, které hraje III. A třídu, starší žáci hrají Okresní soutěž (1+8), starší přípravka hraje Okresní soutěž (1+5) a mladší přípravka hraje rovněž Okresní soutěž (1+4).

V posledních letech jsme se začali intenzivněji věnovat práci s mládeží, protože nás nemile zaskočila skutečnost, že jsme byli nuceni nepřihlásit družstvo dorostu, a to z důvodu nízkého počtu hráčů. V současné době již máme dorostenecké mužstvo i když společně se sousedními Bolaticemi. Štěpánkovice jsou a pevně věřím, že i zůstanou ryze vesnickým klubem, který bude spoléhat zejména na své vlastní odchovance a tohoto cíle nelze dosáhnout jinak, než se intenzivně věnovat práci s mládeží. Z tohoto důvodu všem, kteří se v minulosti věnovali nebo v současnosti věnují výchově mladých fotbalistů, opravdu moc děkuji.

Kromě fotbalových oddílů měla naše TJ také velmi aktivní a úspěšné oddíly volejbalu, šachů a rekreačního sportu, kdy tyto se již osamostatnili.

V posledních letech doznal podstatných změn i areál TJ. V roce 2011 jsme na naše hřiště instalovali automatický závlahový systém, ale opravdovým milníkem se stal rok 2012, kdy se povedlo převést areál našeho hřiště na obec Štěpánkovice. Následovalo zateplení budovy šaten a vybudování klubovny TJ. Taktéž proběhla výstavba nového sociálního zařízení, rekonstrukce zábrany za brankou směrem k Albertovci, rekonstrukce hráčských laviček a výstavba zpevněné plochy. V areálu byla taktéž vybudována krásná nová pergola. Dále pak bylo po dlouhých letech dořešeno vlastnictví části pozemků v areálu TJ, za což velice děkuji panu starostovi. Areál TJ se v posledním desetiletí postupně zveleboval až do dnešní podoby a plánujeme ve spolupráci s naší obcí v tomto i nadále pokračovat.